PIRÁTSKÉ LODĚ - Barkentína

PIRÁTSKÉ LODĚ

Barkentina


(a. barkentine nebo barquentine; n. e Barkentine nebo e Schonerbark nebo e Shoner-Brigg; fr. barquegoelette)
Vyvinula se v průběhu 19. století, v období vrcholného rozvoje plachetnic. Jednalo se většinou o lodě střední a větší tonáže, které sloužily převážně obchodním účelům. Barkentina byla charakterizována třemi až čtyřmi stěžni, z nichž poslední byl většinou výrazně kratší (existují však i výjimky, zejména na přelomu 19. a 20. st.). Trup barkentiny byl v druhé polovině 19. st. stále častěji zhotovován z oceli. Jeho délka se pohybovala přibližně od 40 metrů až do 100 metrů. Jeho tvar, profil a ponor byl variabilní podle toho, k jakému účelu mělo plavidlo sloužit. Nosnost dosahovala hodnoty od 300 do několika tisíc tun. Poměr délky trupu k jeho šířce byl 4 až 6 : 1. Charakteristickým znakem barkentin bylo oplachtění. Stěžně barkentiny byly převážně dvoudílné, s dlouhým pněm a jedinou dlouhou čnělkou. Pouze přední stěžeň byl vždy třídílný (peň se dvěma čnělkami). Čelen byl zpravidla jedno- nebo dvoudílný. Oplachtění tvořila převaha podélných plachet na druhém a všech dalších stěžních k lodní zádi. Tyto stěžně byly osazeny vratiplachtami, doplněnými plachtami vrcholovými. Přední stěžeň byl vždy osazen příčnými (ráhnovými) plachtami v plném rozsahu. Celkové oplachtění bylo ještě doplňováno stěhovkami mezi předním a následujícím stěžněm a sestavou čelenových plachet (létavkou, kosatkami a přední stěhovkou). Od barku se lišila tím, že příčné ráhnové plachty měla jen na předním stěžni, zatímco hlavní a besanový, příp. hlavní, křížový a besanový u čtyřstěžňové barkentiny nesly vratiplachty. Použitím vratiplachet se radikálně snížil počet posádky.