|
Egyptská
námořní loď
První egyptské námořní lodě byly
zhotoveny podobně jako říční ze svazků papyru. Jednalo se o poměrně veliké lodě.
O schopnosti těchto lodí plout po širém moři podal přesvědčivý důkaz norský
badatel Thor Heyerdahl, který s přesnou kopií obdobné lodě přeplul v roce
1970 Atlantický oceán. Člun byl 17 metrů dlouhý, 5 metrů široký a 1,5 metru
vysoký. Na 10 metrů vysokém stěžni nesl jednoduchou ráhnovou obdélníkovou plachtu
o ploše 48 m2. Jméno dostal po staroegyptském bohu slunce Ra. Člun byl 15 m
dlouhý, 5 metrů široký, 1,5 metru vysoký a měl 10 m vysoký stěžeň.
Později se začaly stavět lodě z akátu nebo fíkovníku, které rostly
v Egyptě, popř. z cedrového dřeva, které se dováželo z Fénicie
(Libanonu). První dřevěné lodě se způsobem stavby v podstatě nelišily od
papyrových člunů. Trup žlabovitého tvaru byl skládán z otesaných trámů
(tzv. obšívka "na sraz") a spáry mezi prkny důkladně utěsněny vlákny a
smolou. Prkna byla spojena dřevěnými svorníky. Příčně byl trup zpevněn několika
obručemi z lan, podélně byl svázán mohutným lanem, které obepínalo příď a
záď a bylo napnuté nad palubou od přídě k zádi (bylo podepřeno vidlicemi
ukotvenými v palubě). Napříč trupem lodě vedly ve výši paluby trámy, které
sloužily za prvé jako sedátka pro veslaře, za druhé k uchycení paluby (byla
rozebírací a sestavovala se, když loď déle kotvila na jednom místě). Lodě byly
těžké a obtížně ovladatelné. K pohonu sloužila hlavně pádla a vesla,
plachta však nebyla výjimkou. Vesla měla štíhlá, oblá držadla a směrem ke konci
se rozšiřovala. K okrajům lodě byla uchycena nejčastěji provazovými poutky
nebo byla upevněna v obrubni čepy. Řízení lodi umožňovala kormidelní vesla,
upevněná po obou bocích zádě lodi (až čtyři na každé straně). K zakotvení
lodě sloužily na laně upevněné kameny na přídi, častěji se ale lodě vytahovaly
na břeh.
Stěžeň stál v první polovině lodi. Byl dvoudílný a sestával ze dvou trámů,
uchycených na dně lodi. Směrem vzhůru se sbíhaly a byly spojeny několika
příčkami. Nad palubou byla obě ramena stěžně připevněna k příčnému
trámu, upevněnému na dvou krátkých svislých sloupcích. Stěžeň byl sklápěcí
směrem dozadu. Při sklopení dosedl na jakousi dřevěnou trámovou hrazdu, umístěnou
před zádí. Ve svislé poloze stěžeň stabilizovala jedna provazová úponka jdoucí
k přídi a 6-12 úponek k zádi lodě. Na rovném nebo vzhůru mírně
prohnutém ráhnu byla upevněna plachta ve tvaru obdélníku na výšku, jejíž plocha
byla 60 – 70 m2. Původně snad byla vyráběna z papyru, později ze
silného lněného plátna
Největší z těchto lodí dosahovaly podle rekonstrukcí asi 29,4 m délky, 7,8 m
šířky, ponor byl 1,2 m a výtlak okolo 90 tun. Výjimkou však nebyly ani lodě, které
dosahovaly délky až 60 metrů, šířky 20 metrů a měly posádku přes 100 lidí.
Historicky dokázána je stavba lodi 82 metrů dlouhé, sloužící pro přepravu
obelisků královny Hatšepsovet asi 1500 let př.n.l.Na této lodi vidíme mnoá
technická vylepšení. Záď lodi byla obloukovitě vyhnutá a končila hlavicí ve tvaru
stylizovaného lotosového květu. Záď i příď lodi měly kratší zvýšené
nástavby. Plošina na zádi byla určena pro velitele nebo majitele a byla na ni
připevněna též dvě veslová kormidla. Stěžeň byl oválný a stál uprostřed
lodě. Byl kratší, asi 5 m vysoký a nedal se sklápět. Plachta byla stále
obdélníková, ale její šířka byla větší než výška. Upevňovala se na horní a
dolní ráhno a byla opatřena zařízením ke spouštění. Byla vylepšena i kormidelní
vesla, která se dala ovládat jedním kormidelníkem naráz na obou bocích zádě.
 |
Egyptská vojenská loď |
|
|
Egyptská
říční loď
Nil byl ve starověkém Egyptě hlavní
dopravní tepnou. Plavba po něm však nebyla snadná. Řeka měla četné mělčiny a
písčiny v místech, kde byla široká, a naopak v úzkých údolích byla
plná nebezpečných proudů a vírů. Těmto podmínkám musela být přizpůsobena i
konstrukce lodí. Egyptské nilské lodě měli nízký ponor a byly bez kýlu.
V nejstarší době zhotovovali Egypťané svá plavidla ze stonků papyru. Stébla
stahovali provazy do svazků a ze vzniklých otepí svazovali vlastní plavidla – vory,
které se však tvarem podobaly člunům. Příď a záď nilského papyrového člunu
byla vysoko zdvižena a v této poloze držena napjatými provazy. Vysoko zdvižené
konce plavidla usnadňovaly přistávání u bahnitých břehů Nilu. Papyrové čluny
byly poháněny bidly nebo vesly, ale záhy se na nich objevila jednoduchá obdélníková
plachta.
Později se pro stavbu lodí se pro stavbu lodí začalo používat dřevo z
místních dřevin - akácií. Nebyly nejvhodnějším dřevem (jejich kmeny byly krátké
a sukovité), ale bylo to dřevo tvrdé a dobře odolávající působení vody.
Nařezaná, asi metr dlouhá prkénka se spojovala dřevěnými hřeby v plaňkovou
skořepinu, bez nosných částí – kýlu a přepážek. Tato skořepina neměla
potřebnou pevnost a bez dalšího vyztužení ani tvarovou stálost. Proto již při
stavbě bylo do nejhořejší vrstvy planěk upevněno lano – pro udržení obrysu
paluby. Nejdůležitější nosná část kostry trupu, kýl, byl nahrazen dalším lanem,
uvázaným na přídi a na zádi. V ose trupu lano podepíraly vidlice. Napínání
lana, a tím i tvarování trupu v podélném směru, obstarávaly kolíky
prostrčené prameny lana. Vysoká příď byla většinou vyzdobena malbou oka. Člun byl
poháněn především vesly, jednoduchá příčná (ráhnová) plachta byla pouze
doplňkem. Veslaři seděli na lavičkách zabudovaných kolmo k ose lodi. Proti
nilskému proudu nebo umělými kanály bývaly tyto lodě často vlečeny z břehů
lidmi nebo zvířaty. Směrově se lodi řídily kormidelním veslem ze zádi.
Z krátké “paluby” na zádi ovládal kormidelník jedno, častěji však dvě
vesla na obou bocích trupu.
 |
Loď z období staré říše (2550 let př.
n. l.). Úzká obdélníková plachta byla připevněna na snímatelná stěžeň ve tvaru
písmene 'A'. Typická délka 14 - 20 m, šířka 2 - 5 m. |
|
|
|
