PIRÁTSKÉ LODĚ

Flauta

(n. Fleute)

Vznikla koncem 16. století v Holandsku. Z flaut bylo postupně vybudováno celé holandské loďstvo. Trup lodi měl charakteristický hruškovitý profil, vycházející z plochého dna a přecházející silným zaoblením k palubní obrubě (zábradlí). Zadní nástavba (kastel) byla více vyvinuta, naproti tomu přední kastel téměř vymizel. Délka trupu dosahovala 30 až 40 metrů, šířka byla 8 až 9 metrů a ponor zhruba 4 metry. Poměr délky trupu k šířce byl přibližně 3,5 : 1. Nosnost byla několik set tun a u největších flaut dosahovala až 600 tun.
Stěžně flauty byly vždy tři, většinou dvoudílné. V některých případech byl zadní stěžeň zhotoven z jediného kusu. Čelen byl jednodílný a vyčníval daleko před ještě dosti vyvinutý kloun (galion). Někdy byl na konci čelenu vztyčen malý peň, sloužící k uchycení malé blindy (blindový peň). Oplachtění bylo provedeno příčnými (ráhnovými) plachtami, pouze na zadním stěžni (besanu) byla připevněna latinská plachta. Zajímavým prvkem flauty bylo uspořádání její zádi, kde nad horním koncem zadního vazu přecházela kormidelní páka do vnitřku trupu velkým oválným otvorem, který se zrcadlem kormy vytvářel jediný, vzájemně se doplňující celek.

Flauta holandská