PIRÁTSKÉ LODĚ

Karaka

(n. Karake; a. carrack; fr. caraque; šp.,port. carraca)

Typická velká plachetní loď 16. století s původem na Pyrenejském poloostrově. Název lodi je možná odvozen od města La Carraca, které leželo na ostrůvku v Cádizském zálivu, kde byly loděnice a námořní arzenál. Loď byla určena pro dopravu zboží do zámořských držav Španělska a Portugalska. Vývojově navazovala na lodě italských republik (Benátky a Janov).
Trup lodi byl poměrně široký, příď štíhlá a vysoká, záď rovněž vysoká. Zaoblené tvary trupu přecházely nad úrovní paluby do hranatých palubních nástaveb - kastelů. Karaka měla zpravidla dvě až čtyři paluby, délku asi 30 až 40 metrů, šířku okolo 10 metrů a nosnost se pohybovala okolo 1000 tun (koncem 16. století však bylo dosaženo nosnosti až 2000 tun). Karaky měly obvykle tři a více palub. Existoval typ menší karaky, v Portugalsku nazývaný naveta, který měl pouze dvě paluby. Místo přechodu plaňkování trupu na zadní vaz bylo při ostrém zaoblení trupu těsně při vodní hladině neustálým zdrojem poruch a mělo ve velkém množství případů za následek potopení lodi na širém moři.
Stěžně karaky byly vždy tři, zpočátku jednodílné, později měl přední a hlavní stěžeň po jedné čnělce. Čelen, původně určený pouze pro kotvení lanoví, byl později osazován příčnou (ráhnovou) plachtou - blindou. Plachtoví bylo převážně příčné (ráhnové), jen na zadním stěžni byla umístěna latinská plachta.
Karaky byly běžně vyzbrojovány děly (proti korzárům i odporu domorodců), přičemž jich mohlo být na palubě až několik desítek. Materiál na stavbu byl rozdílný podle místa stavby lodi. V Evropě se používal dub a borovice, v zámoří (Indii) teak.
Karaky byly nemotorné a těžko ovladatelné lodi s omezenou životností. Zpravidla byly schopny plavby asi 10 let, vyjímečně až 25 let.
Ve Španělsku se pro karaku používalo názvu nao a v Portugalsku Naos.

Karaka benátská
Karaka Marry Rose
Karaka Santa Maria