PIRÁTSKÉ LODĚ














Jak vyrobit svůj model - Barvy

Jak nabarvit historickou plachetnici? Má-li být model plachetnice historicky věrný, nemůžete jej nabarvit, jak vás napadne. Do 19. století byly nátěry lodí individuální, podle vkusu majitele lodi nebo kapitána. Nátěry se však začaly sjednocovat a vyvíjet z několika důvodů. Jedním byla ochrana dřeva zejména pod vodoryskou (KVR), kdy bylo nutno zamezit obrůstání trupu mořskými korýši a řasami, které rozkládaly obšívku lodě a obrůstáním vytvářely odpor trupu a tím snižovaly rychlost lodi. Tento problém ochrany lodního trupu pod KVR nastal zejména v době, kdy se začaly stavět velké lodě, které zůstávaly trvale ve vodě a nebyly vytahovány na břeh jako veslice před nimi. Nátěr trupu pak závisel na představách lodních stavitelů a konstruktérů a úspěšné pokusy byly přejímány ostatními staviteli. Dalším důvodem pro odlišení lodí nátěrem bylo u válečných lodí rozpoznávání lodí nepřítele. V době vyvinutí liniové taktiky byl nátěr lodi, zejména stěžňů naprostou nutností. V bitevní vřavě několika válečných lodí v linii, zahalených kouřem ze střílejících kanonů byl jediným rozpoznávacím znamením nátěr stěžňů lodi. Ostatní nátěry trupu nad KVR měly také svůj význam, jak uvidíme dále. První velkou plachetní lodí byla středověká koga. Její konzervování pod KVR bylo opalováním obšívky ohněm, což dalo trupu podvodní části téměř černou barvu. Trup nad hladinou byl zpočátku ponechán v přírodní barvě dřeva, spáry mezi plaňkami byly ucpány koudelí a zality smolou. Později začali stavitelé trup lodi natírat celý dehtem z dřevěného uhlí, čímž dřevo dostalo tmavohnědý, až černý nádeh. Toho lze u modelu plachetnice docílit mořením dřevěných planěk na tmavý ořech před tím, než je začneme lepit na kostru modelu


Základem všech směsí, které se v průběhu novověku vyvinuly byl dehet. Na ochranu před červotočem do něj byla do něj přidávána síra, čímž byla barva trupu pod KVR šedožlutá. Později byla síra nahrazena olovnatou bělobou a trup pod KVR získal špinavě bílou barvu. K nátěrům trupu nad KVR se používalo řídkého dehtu, do kterého byl přimícháván vosk a terpentýn, což dalo dubovému dřevu barvu sieny pálené. Po přimíchání loje, olověné běloby, síry a rybího tuku nebo oleje s vápnem, dostal trup barvu okrovou až zelenou. Pro nátěry se též používala "harpýza", což byla vařená a zcezená borová a jedlová pryskyřice. Ta po určitém čase dala dřevu barvu kaštanovohnědou. Pod všemi těmito nátěry byly vidět léta dřeva. Přesnou barevnou podobu lodí novověku neznáme do detailu, takže v detailech bude práce na barevném vzhledu modelu tvůrčí prací. Určité náznaky lze dohledat na dochovaných plánech a modelech lodí, které se zachovaly. Jedním takovým modelem je katalánská nao z roku 1450 jehož trup byl patrně ponechán v přírodní barvě dřeva, byl tedy nejspíše tmavohnědý. Přechod trupu na nástavby byl zdoben libovolnou barvou, zábradlí bylo červené a okraj stožárového koše měl červený klikatý vzorek s tečkami v rozích. Toto barevné schéma lze použít pro nátěr např. Kolumbových lodí, o nichž nic nevíme, a o jejichž vzhledu i barevné výzdobě se můžeme dohadovat na základě zachovaných maleb, mincí a modelů lodí z této doby. V 16. století byla podvodní část trupu lodí natírána bělavou barvu. Tato barva pochází od způsobu impregnace a zpevňování lodního dna, který převzali Portugalci od Číňanů. Číňané impregnovali své lodě tak, že na trup přilepili tenkou vrstvu dřevěných planěk tmelem z vápna a rybího tuku, kterou pak potřeli směsí vápna a oleje. Těchto vrstev bylo na čínských lodí až pět. V 17. století se začalo užívat směsi z hovězího loje, sazí, síry a rozemletého dřevěného uhlí (tzv. ongel), což dalo trupu špinavě šedou barvu. Podélníky na trupu, kolmé výztuhy a žebřiny galionového koše byly temně hnědé, kobylice téměř černé. Paluby byly ponechány v barvě dřeva. Palubní zařízení jako např. pacholata, vratidla, lešnice či úvazníky a zábradlí bylo napuštěno dehtem a mělo tak světle nebo tmavě hnědou barvu, podle toho, jakou koncentraci dehtu bylo použito. Vnitřní zábradlí mělo u obchodních lodí stejnou barvu jako ostatní trup. U válečných lodí bylo zábradlí natřeno šarlatově rudou barvou, aby na něm nebyly vidět stopy od krve. Taktéž zárubně střílen, vnitřní strana, okraje i vnitřní stěny podpalubí měly červenou barvu. Vnější strana poklopů střílen měla barvu trupu. Děla byla natřena černou barvou a monogramy na nich žlutou barvou. Lafety byly natřeny červenou barvou, pokud byly natřeny jen dehtem, měly tmavěhnědou barvu.


Kotvy lodí byly černé s tmavěhnědým dřevěným břevnem. Kogy měly stěžně zdobeny vzorkem. Od 15. a 16. století měl nátěr stěžňů hlavně konzervační účel. Byly pravděpodobně napuštěny dehtem, byly tedy temněhnědé, někdy byly natřeny harpýzou s přídavkem síry což jim dodalo světlezelený tón a k tomu i lesk. Pevné lanoví (stěhy, upínačky a příčky lanových žebříků bylo natřeno dehtem a mělo barvu černou. U modelu plachetnice toho docílíme moříme-li režnou nit z nichž zhotovujeme lanoví na černý ořech a po uschnutí nit několikrát protáhneme voskem svíčky a poté nahřejeme nad plamenem nebo horkou plotýnkou sporáku, aby se vosk rozpustil a vpil do nitě. Ostatní pohyblivé lanoví zůstávalo v přírodní barvě lana. Plachty byly u kog pestré, červené a hnědé nebo byly sešity z různobarevných pestrých pruhů plátna, takže plachty byly většinou červenobílé nebo zelenobílé. Poměrně dlouhou dobu byly zdobeny různými symboly nebo erby. Takto pestré plachtoví bylo užíváno za hezkého počasí nebo v bitvách, kdy měly signalizační účel. Podle zbarvení plachty poznávali jednotlivé lodě své druhy a velitelskou loď. Po zavedení dalekohledu byla tato vlastnost nahrazeny systémem signálních vlajek. Portugalské lodě měly v 15. století na plachtách červené kříže. Tyto v 16. století z plachet zmizely a plachty začaly mít hnědavý odstín. Po rozšíření mořeplavby a dálkových plaveb, kdy loď byla na moři mnohdy několik let bylo nutno začít hledat nové způsoby ochrany trupu lodě. Už v roce 1670 zavedli Portugalci pobíjení lodního trupu pod KVR plechem. Zprvu pobíjeli trup olověným plechem, později zinkovým. To dalo trupu světlešedou barvu. Tyto materiály však podléhaly v mořské vodě rychle korozi a tak v roce 1761 začali Angličané pobíjet trup lodi mědí a mosazí. Na kolorovaných kresbách ze 16. století bývá patrná stále ještě pestrobarevná výzdoba lodí, kdy lodě mají ještě většinou individuální zbarvení. Trup je však ponejvíce hnědý nebo okrový, podle hustoty dehtu, který byl použit a na něm jsou tmavohnědé až černé pruhy sahající po nejspodnější podélník. Podélníky jsou většinou modré nebo žluté. Na nástavbách se střídají žluté, růžové, modré, zelené a bílé pruhy. Galerie jsou zdobeny gotickými geometrickými vzorky, např. střídavě bílými a zelenými trojúhelníky. Pravděpodobně byla takto vyzdobena i loď Pelikán Sira Francise Drakea, pozdější Golden Hind


Barevný nátěr plachetních lodí 16. století je v dochovaných materiálech popisován takto: pod střílnami byl černý, nad nimi žlutý, zábradlí světlemodré nebo tmavěmodré někdy zlacené. Horní okrouhlé střílny byly lemovány pozlacenými věnci (girlandami). Stěžně byly natřeny žlutou barvou s černými pruhy, čelen a ráhna byly černé. Předchůdkyně fregaty (pinasa a fleuta) byly v 17. století velmi barevně bohatě zdobeny. Navíc byly zdobeny bohatou řezbářskou výzdobou, která z lodi dělala nádherný bohatý řezbářský klenot. Holandské lodě té doby byly stále stavěny klinkerovým způsobem, zatímco anglické a francouzské lodi již byly stavěny kravelovým způsobem a byly natřeny černě nebo tmavomodře. Francouzi používali spíše světlemodré barvy. Ostatní trup byl hnědý a podélníky tmavěhnědé. Ozdoby na přídi a převážně na zádi byly většinou zlacené, někdy postříbřené. Zlatá výzdoba byla však velmi drahá a tak byla nahrazována žlutou barvou Figurální výzdoba byla ponechána v přírodní barvě, což vytvářelo pestrost barev. Na přídi se nacházela galionová figura, která symbolizovala jméno lodi nebo vlastnost, kterou přáli lodi nebo její posádce. Holandské lodě většinou nesly lva ve skoku, jež měl symbolizovat odvahu a sílu. Tělo bylo většinou natřeno červeně, hříva, drápy a konec ocasu byly pozlaceny. Zadní nástavby (kastely) těchto lodí se skládal z několika nástaveb stupňovitě stoupajících k zádi. Přepážky, které tyto paluby ukončovaly a uzavíraly měly světlehnědou, zelenou, šedou nebo tmavočervenou barvu. Rámy oken a dveří byly odlišeny tmavším odstínem téže barvy. Vnitřní stěny kajut byly většinou natřeny zeleně.
Na horním záďovém zrcadle se většinou v ornamentální výzdobě barevně zpodobňovalo jméno lodi. Taková výzdoba byla většinou velmi bohatá až přepychová. Měla symbo- lizovat moc a bohatství majitele lodi, u válečných lodí měla symbolizovat moc krále a měla svou výzdobou odradit nepřítele, neboť symbolizovala i vojenskou sílu královského námořnictva. Příkladem poměrně chudé výzdoby je zrcadlo lehké fregaty Berlin z roku 1674. Mělo modrý podklad a na něm znak Berlína - černého medvěda v bílém poli, nad nímž byl kurfiřtský klobouk. Orámování mělo podobu žlutých a zlacených hermelínových draperií.


Jméno lodi na záďovém zrcadle bylo většinou až do 18. století tvořeno z reliefních písmen. Jak se vyvíjely plachetnice a bachraté přezdobené galeony s mnoha nástavbami, tudíž velkou plochou ke zdobení, začaly být postupně nahrazovány fregatami, začala ubývat i výzdoba plachetnic. Hlavní přičina však byla ekonomická. Vlády států vlastnící námořnictvo již dále nebyly ochotny platit za výzdobu lodí a tak admirality přistoupili k regulování zdobnosti lodí. Začaly postupně vznikat první barevná schémata a barevná výzdoba se postupně sjednocovala pro každou flotilu. Fragata 18. století tak byla typickou ukázkou přísné klasicistní výzdoby. Mizí řezbářská výzdoba i pestrost barevných nátěrů lodí. Přesto se až do druhé poloviny 18. století natíraly lodi dle vkusu kapitánů a střídaly se barvy černá, zelená a žlutá. Zbytky záďových a příďových ornamentálních výzdob se nadále pozlacovaly. Vnitřní strana zábradlí (brlení), která byla dosud červená, dostala tmavozelený nátěr a při tom již zůstalo. Nástavby měly barvu živě modrou nebo červenou, kastel byl bleděmodrý nebo byl ozdoben šarlatovým pruhem lemovaným zlatem. Teprve roku 1773 se přestalo užívat dehtu a trupy se natíraly jen barvou. Zásluhou Admirála Nelsona se začaly anglické lodě natírat schematickým nátěrem, zvaným victoriánský . Tento velmi střízlivý nátěr byl zaveden i na obchodních lodích. Typickým příkladem této výzdoby je loď Victory.


Trup lodi byl černý včetně poklopů a střílen a přes střílny se táhly okrové pruhy, takže už na velkou vzdálenost se dala poznat třída i palebná schopnost lodi. Toto zbarvení postupně převzaly i ostatní státy, takže se lodi příliš nelišily. V častých bitvách mezi Angličany a Francouzi však před každou bitvou začali Angličané stěžně a ráhna svých lodí natírat bílou barvou a Francouzi černou, aby dělostřelci rozpoznali koho mají před sebou a nepálili do vlastních řad. V roce 1815 byl okrový pruh nahrazen bílým a toto zbarvení zůstalo až do zániku plachetních lodí. Čluny byly natírány až do 18 století tmavohnědě a to vně i uvnitř, kdežto havlinky a rošty byly ponechány v přírodní barvě. Těsně pod okrajem byl barevný pruh, u kapitánského člunu (gigu) byl zakončen řezbářskou výzdobou. V 18. století se čluny začaly natírat bílou barvou s černým pruhem pod okrajem, aby byly již z dálky viditelné.